Robert Musil

 

Tanec pod širým nebem

 

Večer je skříň, již vítr rozevřel a hned

Věci z ní počaly svůj tichý noční let.

Lásko má, Tvůj a můj je tento svět!

Je jako tanec přes zelenou měkkou stráň

A louka okolo nás prokluzuje...

Ač nedočkavá noha zatím dolů pluje,

Ač kolem rozpíná se širá pláň,

Cítíme oba, že už konec tu je.

Vlajeme v tanci, zvolna námi prostupuje –

Do morku kostí protkává nás směle

V kole, jež mocně běh svůj urychluje –

Cítíme oba chvění v celém těle,

Jak země klesá, zdvíhajíc nás, osamělé.