Herman Hesse (1877–1962)

 

V mlze

 

Zvláštní, jít mlhou, v ní skrýt se!

Osaměl keř i v řece prám,

Stromy nevidí se,

Každý sám a sám.

 

Když jas padal do stezek mých,

A plný přátel byl mi svět,

Teď – v mlze – není z nich

Již žádný na dohled.

 

Navždy zůstane v pýše,

Kdo temno nepoznal,

Jež odsouvá ho tak tiše

Ode všech pryč, dál.

 

Zvláštní, jít mlhou, v ní skrýt se!

Žít – vzdát se samotám.

Lidé neznají se,

Každý sám a sám.

 

 

Im Nebel

 

Seltsam, im Nebel zu wandern! 
Einsam ist jeder Busch und Stein, 
Kein Baum sieht den andern, 
Jeder ist allein. 
 
Voll von Freuden war mir die Welt, 
Als noch mein Leben licht war; 
Nun, da der Nebel fällt, 
Ist keiner mehr sichtbar. 
 
Wahrlich, keiner ist weise, 
Der nicht das Dunkel kennt, 
Das unentrinnbar und leise 
Von allen ihn trennt. 
 
Seltsam, im Nebel zu wandern! 
Leben ist Einsamsein. 
Kein Mensch kennt den andern, 
Jeder ist allein.