Rozprávka o Konrádovi, co si cucal palce

  

„Konráde!“ dí matka synu,

„odskočím si na vteřinu.

Hleď tu zbožným kloučkem být,

po sobě vše uklidit.

Ale hlavně, než se vrátím,

necucej si palce zatím!

Nebo, na to vezmi jed,

přiskočí sem krejčí hned,

velká bude jeho zloba,

ustřihne ti palce – oba!“

  

Jenom slouha dveřmi prásk,

už je palec v puse. Mlask!

  

Konrád slyší vrznout kliku.

Vtom sem skáče v okamžiku

jako pozdrav od mámy

hbitý krejčík s nůžkami

a hned běží k tomu chlapci,

až mu metr vlaje z kapsy.

Pak už jenom šmik a šmik,

Konrád je teď samý vzlyk.

Veliký je jeho žal,

krejčí palce ustříhal!

  

Když pak matka přišla domů,

nepodivila se tomu,

že měl Konrád velký žal.

Bez palců tam smutně stál.

 

 

  

Die Geschichte vom Daumenlutscher

 

"Konrad", sprach die Frau Mama,
"ich geh aus und du bleibst da.
Sei hübsch ordentlich und fromm,
bis nach Haus ich wieder komm.
Und vor allem, Konrad, hör!
lutsche nicht am Dauem mehr!
denn der Schneider mit der Scher
kommt sonst ganz geschwind daher,
und die Daumen schneidet er
ab, als ob Papier es wär."

 

Fort geht die Mutter und
wupp! den Daumen in den Mund.

 

Bauz! da geht die Türe auf,
und herein in schnellem Lauf
springt der Schneider in die Stub
zu dem Daumen-Lutscher_Bub.
Weh! jetzt geht es klipp und klapp
mit der Scher die Daumen ab,
mit der großen, scharfen Scher!
Hei! da schreit der Konrad sehr.

 

Als die Mutter kommt nach Haus,
sieht Konrad traurig aus.
Ohne Daumen steht er dort,
die sind alle beide fort.