Else Lasker-Schüler (1869–1945)

 

Starý tibetský koberec

 

Má duše, již miluje ta tvá,

v kobercovém Tibetu je s ní vetkaná.

 

Barvy, jež milují se, ve vzoru vzor,

Hvězdy sestoupivší z himálajských hor.

 

Ta vzácnost hladí nohy mé i tvoje,

tisíců tisíc oček svázalo je.

 

Sladký synu lámy na trůnu s rostlinami,

jak dlouho tvoje ústa líbají už má,

kolik dob, pestrých, leží mezi námi?

 

 

Ein alter Tibettepich

 

Deine Seele, die die meine liebet,

Ist verwirkt mit ihr im Teppichtibet.

 

Strahl in Strahl, verliebte Farben,

Sterne, die sich himmellang umwarben.

 

Unsere Füsse ruhen auf der Kostbarkeit,

Maschentausenabertausendweit.

 

Süsser Lamasohn auf Moschuspflanzenthron,

Wie lange küsst dein Mund den meinen wohl

Und Wang die Wange buntgeknüpfte Zeiten schon?