E

E je hřeben nezbedné Evženky, která si jím každý večer češe vlasy. Má jen tři zuby, ale Evženka se jím češe ráda.

Evžence se nechce z pece,
ne a ne a nesleze.
Evženie, nezlob přece,
nebo tu pec odvezem!

Necháme tě ležet v lese,
tebe i tu velkou pec.
Evženka se strachy třese:
Vleze ke mně jezevec!


B

Písmenko B je baculatá babička boubelaté holčičky Babetky. B je i dvojhrbý velbloud, který se postavil na přední nohy, aby bylo veselo.

Pod Babetkou v matraci
bydlí čtyři bubáci.
Bu bu bu,
bu bu bu,
já tu bydlet nebudu.

Bubnují si na buben,
copak mají za lubem?
Bu bu bu,
bác bác bác,
rádi by jí dali pac.


Týden

Obývám vysokánský dům.
Má sedm bytů
a já chodím na návštěvu
každý den k jiným sousedům.

Ospalé Pondělí,
ještě se válíš v posteli?

Vzkaž, prosím, Úterku,
aby vrátil tu vypůjčenou utěrku.

Chce ji paní Středa.
Zabalí si do ní hrnec
se zbytky od oběda.
(Moc nejí a je, chudák, bledá,
až běda!)

Čtvrtek už na ten hrnec čeká.
Kručí mu v břiše
a strašně se vzteká.

Pan Pátek vypráví mu pohádku,
jenomže Pátek je popleta
a pohádka je pozpátku.

Sobota má svých starostí dosti.
Tlačí ji boty — a to je k zlosti.

A jenom Neděle
si z ničeho nic nedělá.
Myslí si, jak je krásná
a veselá
(jenomže kdyby se v zrcadle viděla,
ta by se, panečku, styděla!)

A tak to chodí každý týden znova —
těm divným sousedům není se kam schovat.



Hádanky na podzim

Kouká k nám přes plot zvědavá paní
v překrásném tmavožlutém šátku.
Sluníčko z nebe dívá se na ni,
jako se díváš po zrcátku.

/slunečnice/


Stařečku, stařečku, oholte si vousy,
než vám je vítr sebere!
A schovejte si svoje zlaté zuby,
než vám je někdo ukradne!

Ale stařeček jen šustí dlaněmi
a jeho zuby sypeme slepicím.

/kukuřice/



Prší

Prší
a máma honem sbírá prádlo
Prší
a rozkvétá, co málem zvadlo
Prší
jen hlemýždi jsou suší

Prší
a pilot volá z tryskáče:
"Prší
a já tu nemám stěrače!"
Prší
až na dno našich duší

Pán v televizi povídal,
že bude pršet dlouho,
ale já vím,
že nad mraky je nebe vždycky modré.